Milí čitatelia!

Mám tu pre vás opäť pár myšlienok v rámci rubriky Myšlienky z kníh. V tomto článku nájdete prvých desať myšlienok z YA knihy Hate list od Jennifer Brown. Recenzia čoskoro, ale v tomto úvode by som zhrnula, že je až srdcervúce, že takéto niečo sa môže stať aj v skutočnosti – a aj sa stáva – a najsmutnejšie na tom je, že takémuto človeku nikto nevidí do hlavy, on sám nepovie, čo mu je, a vyústi to do takejto tragédie. 

ANOTÁCIA TU

Záznamy z denníka čítať len na vlastné nebezpečenstvo!

Jennifer Brown: Hate list

Myšlienky z kníh

Jennifer Brown: Hate list

…Jako by vděčnost byla jediná emoce, kterou bych teď měla být schopná cítit. Vděčnost, že žiju. Vděčnost, že mi odpustili. Vděčnost, že uznali, že jsem ostatním garvinských studentum zachránila život.“ (str. 17)

…Popravdě jsem v sobě většinu času vděk najít nedokázala, ať jsem se snažila sebevíc. Většinu času jsem ani nedovedla přesně popsat, jak se cítím. Někdy smutná, někdy uvolněná, někdy zmatená, někdy nepochopená. A častokrát naštvaná. A co je horší, nevěděla jsem, na koho jsem naštvaná nejvíc: na sebe, na Nicka, na rodiče, na školu, na celý svět. A pak tu byl vztek, z něhož jsem měla vůbec nejhorší pocit: vztek na zemřelé studenty. (str. 17)

…Jenže později dorazím domů, vlezu si do postele a začnu nad tím přemýšlet. Nad sebevraždou a tak. Jsem v bezpečí? Neměla jsem už někdy sebevraždené sklony, aniž bych o nich vůbec věděla? A pak strávím v tmavnoucím pokoji asi hodinu a přemýšlím, co se mi to ksakru stalo, že mám  v sobě tolik nejistoty ohledně toho, kdo vlastně jsem. Protože „Kdo jste?“ má být nejlehčí otázka na světě, ne? Akorát mně už hodně dlouho lehká nepřijde. Možná nikdy nebyla. (str. 37)

…Christy patřila mezi ty holky, které byly oblíbené, protože většina lidí se s nimi bála nekamarádit. Byla velká a rozložitá, nepřátelsky jí vyčnívalo panděro a měla obří stehna a dokázala by člověku rozlousknout lebku. Což bylo zvláštní, jelikož byla kapitánka softbalového týmu. To mi nikdy nešlo do hlavy. Prostě jsem si neuměla představit, jak Christy upaluje na první metu rychleji než někdo jiný. Muselo se jí to ale nejspíš aspoň jednou nebo dvakrát povést. Nebo se ji trénerka bála zazdít. Kdo ví?… (str. 56)

…Dveře autobusu se otevřely a my se všichni zvedli. To je myslím už takový studentský zvyk. Mohli jste být uprostřed čehokoli, ale jak autobus otevřel dveře, stoupli jste si. Byla to životní jistota. Narodíte se, zemřete a vstávate, když se otevřou dveře autobusu. (str. 58)

…Měla jsem Klina ráda. Všichni ho měli rádi. Kline byl ten typ člověka, který by s vámi šel na maturitní afterparty. Ten typ člověka, který by se s vám v obchoďáku zastavil na kus řeči – ale žádné kecy jako „Dobrý den, mladá dámo,“ co vypouštěl ředitel Angerson. Kline by řekl: „Ahoj, jak se vede? Vyšla sis na čerstvej vzduch?“ Kline by přimhouřil oko, kdyby vás viděl v restauraci srkat na tajňačku pivo. Kline by za vás položil život. Vždycky jsme to o něm tak trochu věděli. A teď to o něm věděl celý svět. (str. 65)

…Otevřela jsem sešit a vzala do ruky tužku. Ale místo psaní poznámek z výkladu profesorky Tennilleové jsem začala kreslit, co vidím. Teenagery v teenagerských tělech, teenagerském oblečení s rozvázanými botami a roztrhanými džínami. Ale tváře měli jiné. Normálně bych viděla naštvané obličeje, zamračené, šklebící se, ale místo nich jsem viděla zmatení. Všichni byli úplně stejně zmatení jako já. (str. 72)

…Bavili jsme se o tom, jak by bylo s podobnými seznamy na světě líp a lidé by za svoje činy dostali, co si zaslouží. (str. 125)

…“Tuhle mám nejradši,“ připustil tiše a ukázal na knihu, kterou jsem držela. „Hamleta.“ (str. 126)

…Ale chtělo se mi taky křičet hrůzou za profesora Klina. Za Abby Dempseyovou a další zastřelené. I za Christy Bruterovou. Za mámu. Za Frankieho. A, no jo, za sebe taky. Jenže tyhle pocity nešly dohromady. Jako když skádáte puzzle a dva dílky k sobě pasují jen skoro, což je k zbláznení. Můžete je k sobě namáčknout a přitlačit, ale i když se je podaří spojit, nedá se říct, že k sobě patří, není to ono. Takhle jsem to měla v hlavě. Jako bych k sobě rvala špatné puclíky. (str. 130)

Ktorá z týchto myšlienok vás zaujala najviac? Čítali ste už knihu Hate list od Jennifer Brown alebo sa na ňu chystáte? Dajte vedieť do komentára a nezabudnite sledovať blog, aby vám neunikla žiadna novinka či informácie zo sveta kníh, seriálov, filmov a hier. 

Ďalšie myšlienky z kníh:

• Chris Carter: Dvojitý kríž
• Christian White: Manželka a vdova
• 100 spôsobov, ktorými si zbytočne komplikujeme život